Luxusn kamrov svetry

Dějiny vzniku krbů

Jak to všechno začalo? - Člověk a oheň

Oheň je magický, užitečný a nebezpečný - to vše o něm lze říci. Oheň hrál od počátku historie lidstva zásadní roli v našich životech. Přesto že dnes již není nutný pro naše přežití, stále hraje velmi důležitou roli a to samozřejmě nejen v domácnostech, kde nás láká nejen pro jeho zvláštní krásu ale i pro pocit komfortu.

Bylo by dnes velmi obtížné najít někoho, kdo by neměl nebo si nepřál mít doma krb nebo krbová kamna. Zejména proto, že díky moderním litinovým krbovým vložkám a kvalitním komínovým systémům dnes již neplatí, že krby kouří do místnosti a znatelně zvyšují prašnost. Další velmi důležitou vlastností moderních krbových vložek je jejich vysoká bezpečnost a tím minimalizace rizika vzniku požáru.

Rituály spojené s krby a ohněm

Kouzlo ohně fascinuje lidstvo od samého počátku naší historie. Rané civilizace považovali oheň za dar od bohů, který někdy přijde z nebe v podobě blesku, jindy zas ze země v podobě horké lávy. Oheň měl ve všech známých kulturách spirituální význam a byl oslavován v příbězích i obřadech.

Pravděpodobně nejznámější legendou je ta o Prométheovy. Zeus, v řecké mytologii nejvyšší bůh, vykázal oheň z lidského rodu, protože byl naštvaný, kvůli podvodu, který na něj připravil pouhý smrtelník Prometheus. Ten se pomstil tak, že ukradl oharek z Hephaestusovi kovárny, který schoval do dutého stébla a vrátil dar ohně lidem. Dnes je právě běh s ohněm před začátkem olympijských her připomínkou této slavné řecké legendy.

Zkrocení ohně

Jen těžko si dnes můžeme představit, jak dřívější lidé byli schopni zkrotit oheň vzešlý z bleku a využít ho k vaření, teplu či řízenému vypalování. V téměř každém tehdejším kmeni se musel najít natolik vynalézavý člověk, že dokázal přijít na to, že třením dvou stébel o sebe, může vzniknout oheň, kterým mohou být zažehnuty větší suché kousky dřeva. Až mnohem později bylo objeveno, že lze zažehnout jiskru pomocí křemenu a železného pyritu. Kdo z nás by v dnešní době kvantové mechaniky, letů do vesmíru či zkoumání lidského genomu, dokázal rozdělat oheň bez zápalek či zapalovače?

Až během 19. století se začali v Anglii a Americe vyrábět dřevěné zápalky. Vývoj pokračuje a dnes již máme takové věci jako automatické elektrické zapalovače, kdy stačí nastavit čas spuštění kamen a o nic víc se nestarat.

Obecně se dá říci, že technologický vývoj nejen v oboru krbů a kamen se prudce zrychlil v poslední sto až stopadesáti letech. Během pár generací se upustilo od otevřených ohňů, přešlo se k otevřeným krbům a poté i ke krbům s krbovou vložkou. Neméně důležitý je i vývoj komínů. Původně to byly jen vertikální cihlové nebo kamenné díry, dnes jde o složité komínové systémy s použitím moderních šamotových nebo nerezových komínových vložek, normovanými průměry kouřovodů a přesně spočítanými výškami nadstřešních částí komínů tak, aby nedocházelo ke zpětnému proudění vzduchu a aby kouř neobtěžoval okolí.

Uspořádání a umístění krbu se velmi liší region od regionu. Například v jižních oblastech bývá oheň používán hlavně k vaření případně ohřevu vody. Krb nebo podobné topeniště bývá v kuchyních nebo vně domu tak, aby nedocházelo k přehřívání domu a minimalizovala se možnost vzniku požáru. V severnějších oblastech mnohdy krb v zimě znamenal (někde stále znamená) rozdíl mezi smrtí umrznutím a přežitím. Krby se zde staví v samém centru domů v obývacích místnostech tak, aby bylo co nejlépe využito teplo z krbu. Mnohdy je teplo z krbu rozváděno do dalších místností, buďto "samospádem" (platí pro místnosti přilehlé ke krbu nebo v patře hned nad krbem) nebo se teplo rozvádí do celého domu pomocí ventilátorů.

Oheň je tedy součástí lidských životů prakticky od počátku civilizace a nyní, přestože si lze uvařit či zatopit pouhým stisknutím tlačítka, mnoho lidí stále preferuje opravdový oheň v krbu, který je vidět a i příjemné teplo z něj je nenahraditelné.

Mytologie ohně

Zde je několik ukázek z panteonu bohů a bohyní spojených s ohněm a rituály, jimiž byli uctíváni:

  • Skandinávský ohňový démon Loki jako legendární štváč. Dodnes když v norských kamnech zapraská oheň, říká se, že to Loki bije děti.
  • Ohňový bůh starých Peršanů - Agni je červená mužská postava se třemi nohami a sedmi pažemi, která jezdí na beranovi a chrlí oheň z úst. Zrodil se, když se o sebe třeli dva kusy dřeva a když se objevil v podobě plamene, pohltil své rodiče. Žije v srdcích živých bytostí a ochraňuje domov.
  • Původní obyvatelé Jižní Ameriky uctívaly ohňového boha Xiuhtecuhtli. Na konci každého 52 letého cyklu byl uctíván tak, že všechny ohně byly uhašeny a nový oheň byl zažehnut na hrudi vězně. Věřili, že tak udrží čas v pohybu.
  • Ohňový bůh slovanských pohanů se jmenoval Svarog - zrozený z nebe. Dodnes jsou v některých oblastech dodržované určité zvyky s ním spojené. Například při zapalování ohně jsou děti varovány před hlasitým křikem a klením.
  • Ve starověkém Japonsku si lidé usmiřovali boha Ho-Masubi, původce ohně, aby ochraňoval jejich dřevěná obydlí před zničením.
  • Jihoafričtí Křováci lákají déšť vytvářením hustý oblaků dýmu. Toho docilují zažeháváním mnoha velikých ohňů.
  • Nejvyšší bůh finských pohanů zažehával oheň klepáním nehty o meč, čímž vytvořil jiskru letící vzduchem do jezera, kde byla chycena rybami a následně osvobozena hrdinou Väinämöinenem.
  • V římské mytologii najdeme bohyni ohně Vestu, která pečuje o domácí krb či ohniště. "Vestiny panny" byli dívky z šlechtických rodin, které vstupovali do služeb bohyně Vesty na 30 dní a řídily ceremonie posvátného ohně a čisté vody.
Nahoru