Otevřené krby

Správná funkce krbu je dána základními fyzikálními zákony. Funkční části krbu a jeho rozměry musí být navrženy s ohledem na požadavky správného hoření a odvodu spalin. Rovněž je nutno mít na paměti, že krb není jen topidlem, ale že musí být řešen také esteticky s ohledem na prostor, ve kterém je instalován.

Otevřený krb nemůže nikdy nahrazovat skutečné vytápěcí těleso. I upravené otevřené krby se základními výměníky budou vždy více estetickou než funkční jednotkou. V průběhu provozu krbu navíc vznikají v místnosti teplé a studené zóny a značné proudění chladného vzduchu, což nepřispívá k obytné pohodě. V praxi je otevřený krb často používán v místnostech, které jsou vytápěny jiným zdrojem tepla. Pouze ve výjimečných případech se otevřený krb použije jako temperovací těleso, např. v době letních dešťů či při poruše na základním zdroji tepla. I v tomto případě je však ekonomičtější využívat krb s krbovými vložkami.

Prouděním teplých plynů v průduchu komína vzniká v místě ohniště podtlak, který se vyrovnává prouděním studeného vzduchu v místnosti směrem k ohništi. Když jsou vnější vzduch a kouřové plyny specificky stejně těžké (tento úkaz nastává často v letním období nebo v zimě v období intenzivního slunečního svitu který ohřeje komínovou hlavu a vytvoří tzv. zátku, obsahující teplejší, tedy řidší vzduch), nevznikne žádný pohyb. Pokud tedy zatápíme do "studeného komína" nebo proti "zátce" z ohřátého vzduchu, je zapotřebí prorazit sloupec vzduchu v komíně a "rozhýbat" jej. To lze učinit například zapálením několika kusů suchého lihu v nádobce, kterou přidržíme v místě hrdla otevřeného krbu.

U otevřeného krbu je nutno počítat s tím, že každým zvětšením portálu krbu se adekvátně zvětší spotřeba vzduchu nasávaného z místnosti. Tím se vysvětluje ona "záhada", se kterou se trápí majitelé amatérsky postavených krbu, fungujících často pouze při otevřených dveřích či oknech. Každých 100 mm2 portálu otevřeného krbu odsává při provozu 0,1 m3 vzduchu za hodinu, což je bezpodmínečně nutné pro udržení tahu v portálu otevřeného krbu, aby se spaliny nevracely zpět do místnosti. V místnosti při provozu otevřeného krbu musí být větší tlak než v průduchu komína. Otevřený krb je totiž vysokoúčinné větrací zařízení. Vezmeme-li si např. místnost s podlahovou plochou 40 m2 a světlou výškou 2,50 m, pak má místnost obsah 100 m3 vzduchu. Když do této místnosti instalujeme otevřený krb o velikosti portálu 0,95x0,70 m, což není zvlášť velký krb, je plocha portálu 0,665 m2. Spotřeba vzduchu nutná pro kvalitní hoření bude 665 m3h-1, což znamená více jak 6,5 násobnou výměnu vzduchu v místnosti za hodinu. Do místnosti je nutno toto množství přivést, jinak bude otevřený krb kouřit do místnosti. (Krb osazený krbovou vložkou spotřebuje pouze zlomek vzduchu potřebného pro spalování v otevřeném krbu.)

Protože více než pětinásobná výměna vzduchu v místnosti za jednu hodinu je pociťována již jako silný, nepříjemný průvan, je takto navržený otevřený krb z provozního hlediska předimenzovaný. V praxi to znamená, že obytné místnosti o běžných rozměrech jsou nevhodné pro používání otevřených krbů. Jistým řešením je přívod vzduchu pod podlahou do místa pod, eventuálně před krb, i ten však musí být dostatečně dimenzován. Dále je možno použít k vhánění vzduchu ke krbu ventilátor. Oboje však způsobuje značné proudění vzduchu v místnosti ve výši kotníků, což je jedno z hlavních míst na těle, kde intenzivně vnímáme pocit tepelné pohody či nepohody. Máme-li studené nohy, je nám celkově chladno a nepříjemně.

Nahoru

Nejčastější příčiny špatné funkce otevřených krbů

Špatnou funkci otevřeného krbu může způsobovat mnoho různých důvodů. V praxi se stále setkáváme s "krby", o nichž se dá jako o skutečných krbech mluvit jen s nadsázkou. Jejich stavitel často sám sebe přesvědčil, že "krb není vlastně nic jiného než zespodu díra do komína", případně jej v tomto přesvědčení podpořili mnozí rádoby odborníci z řad "melouchářů". Naprostý opak je však pravdou!

Protože otevřené krby pracují s velikým přebytkem vzduchu v ohništi, jejich poměrně chladné spaliny stoupají komínem jen pomalu. Komín bývá zvláště na počátku provozu chladný, staré komíny bez izolací pak nedokáží otevřený krb ohřát ani po mnoha hodinách. To znamená, že část spalin se při průchodu komínem vzhůru rychle ochladí a po zchladnutí "zhoustne" (horké spaliny jsou "řidší"). Relativně chladné a tím i "husté a těžké" spaliny začnou podél stěny komína klesat dovnitř, tím se část spalin vrací zpět k ohništi a krb začne kouřit. Odstranit tuto závadu, na kterou si stěžuje mnoho majitelů neodborně postavených otevřených krbů, lze pouze přestavěním krbu.

Další běžnou závadou neodborně postavených otevřených krbů je stálé vnikání zápachu spalin do místnosti, a to i v době, kdy se v krbu netopí. Typické je také stálé a trvalé proudění chladného vzduchu u podlahy v místnosti. Příčinnou bývá to, že do komínového tělesa u krbu nebyla osazena klapka nebo byla osazena nevhodně, takže se stala brzy nefunkční a komínem stále "teče" dolů často zapáchající, chladný vzduch.

K dalším běžným závadám při provozu otevřeného krbu patří zejména:

1. Použití nevhodného, příliš mokrého nebo zetlelého paliva, případně použití nevhodných paliv, třeba dřevěných nebo uhelných briket, uhlí neurčeného pro krby apod.
2. Špatné složení paliva v ohništi; palivo má být složeno v hraničce tak, aby pod oheň mohl vstupovat vzduch.
3. Spalování paliva rovnou na dně krbu bez použití kozlíku nebo přenosného roštu.
4. Příliš velké ohniště nebo příliš velký portál otevřeného krbu.
5. Příliš velký průřez komínového průduchu. Nadměrně se v něm ochlazují kouřové spaliny, zpomaluje se proudění a současně dovnitř vniká padající chladný vzduch od hlavy komína.
6. Příliš malý rozměr kouřového průduchu, který nestačí při provozu pojmout vyprodukované spaliny z ohniště společně s dalším vzduchem vnikajícím do komínového průduchu.
7. Malá účinná výška komína, která způsobuje pomalé proudění spalin.
8. Nedostatečná izolace komínového tělesa, která způsobuje rychlé ochlazování kouřových plynů.
9. Závady jako nerovnosti na vnitřních stěnách komína - vypadané části, vybočené cihly a další, způsobené dehty, napadnutím kyselinami síry a spalinami a tzv. vápencovou expanzí, zpomalují stoupání spalin vzhůru. Vápenec obsažený ve zdících materiálech (např. ve starších cihlách - obsahují kousky tzv. cicvárky - a v maltě atd.) v reakci s kyselinami síry expanduje, roztahuje se a bortí jednotlivé prvky a někdy celé vnitřní i vnější části komína. Zpomaluje se tak odchod spalin a zvyšuje se tření a vertikální turbulence v komíně.
10. Špatné umístění krbu v obytném prostoru, např. proti otevřenému schodišti, v příliš malé místnosti, na obvodovém plášti budovy, kde dochází k přílišnému ochlazování krbu a spalin atd.
11. Nedostatečný přívod vzduchu do místnosti pro hoření.
12. Příliš studený dodatečně přiváděný vzduch, kdy dochází k nadměrnému ochlazování celého topného •prostoru.
13. U moderních staveb s plastovými nebo dřevěnými okny a dveřmi, které přesně těsní, krby málo hoří a kouří proto, že do místnosti je nedostatečný přívod čerstvého vzduchu. V takovém případě musíme zajistit jeho dodatečný přívod (např. používáním mikroventilace u oken).
14. Příčinou problému s krbem muže být i to, že komín je netěsný. Závadu zjistíme kouřovou zkouškou při zakrytém průchodu komína a odstraníme ji utěsněním spár, jimiž proniká kouř. Zvláštní pozornost věnujeme čisticím otvorům.

_{Zdroj: Krby, Václav Vlk, Grada Publishing, spol. s r.o. 2001} Nahoru